Včera jsem jako obvykle šla s Ebinou na procházku, tentokrát k Ploučnici, na stopovacím vodítku. U břehu je v jedné části velká zeď a nahoře zábradlí, šla jsem napřed a najednou se zadrhlo vodítko, tak jsem se otočila a vidím Ebina omotala vodítko kolem zábradlí a zaseklo se jí to, než sem se nadála, tak jí sjely nohy dolů, běžela jsem k ní, ale spona od vodítka praskla a Ebina se zřítila dolů, spadla na kousek trávy a začala tam brečet. Zeď byla moc vysoká abych jí sama vytáhla, i když kupodivu pochopila o co mi jde a snažila se ke mě vyskočit. Tak jsem jí nalákala na konec té trávy a asi o 20 metrů dál jsem stála na břehu a lákala jí k sobě, ovšem to by musela do vody, což se jí nechtělo, takže jenom seděla a naříkala. Takže jsem odhodila telefon, mikinu i vodítko a vydala se do vody pro ní, zahučela sem tam po pás a rázem zjistila, že proti proudu neudělám ani krok, takže jsem se vydala zpátky na břeh, rázem sem zahučela o dobrý půl metr ještě níž.... Vyškrábala jsem se na břeh a vrátila se k té zdi, Ebina pořád naříkala, tak jsem slezla po zdi za ní s tím, že jak se dostaneme zpět se vyřeší až tam, nenapadlo jí nic lepšího, než se postavit pode mě abych nemoha seskočit, takže sem se držela zuby nehty zdi a pokoušela se pomalu slézt. Když sem byla u ní, tak se málem zbláznila radostí a hupsla sem díky ní do vody znovu... Šly jsme tedy kam až to šlo po trávě a pak jsem šla do vody a lákala ji k sobě.. Ani omylem se nemínila už namočit, takže sem jí čapla za obojek a táhla vedle sebe, Ebinu nenapadlo nic lepšího než se bránit škrábáním a házením sebou ze strany na stranu, takže sme se pěkně nechaly unášet proudem, já celá mokrá, snažila sem se zachytit někde břehu, když se povedlo, tak sem jí vyhodila na takovou svažující se zíďku a sama se drápala nahoru. Doma sme šly obě rovnou do vany a pod deku.
Dnes, když sme šly okolo na cvičák odmítala i přejít lávku se kterou normálně nemá problémy :(